Názor: Stávka a protesty jsou legitimní, jen pozor na příliš agresivní rétoriku

Pokud by v souvislosti se změnou financování mělo dojít ke změně vrcholových manažerů a následně k reálné podřízenosti obou médií vládě, to by byl skutečně důvod vyjít do ulic případně stávkovat. Zástupci obou médií společně s iniciativou Veřejnoprávně došli k závěru, že má smysl zahájit nátlakové akce – protesty a stávku – už nyní. Což je jejich legitimní právo. Jen budou muset být velmi opatrní v tom, aby veřejnost neotrávili příliš agresivní rétorikou.

V pondělí 22. června proběhla výstražná stávka zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. Reagovali tím na záměr vlády zrušit povinné koncesionářské poplatky a financovat obě veřejnoprávní média předem stanovenou částkou ze státního rozpočtu. Problémem je zejména fakt, že příjmy obou médií z veřejných zdrojů se mají vrátit na úroveň roku 2024. Česká televize by tím přišla o zhruba 1 miliardu korun ročně oproti současnému stavu, a Český rozhlas by ztratil 400 milionů ročně.

Paradoxem dlouhého sporu o koncesionářské poplatky je fakt, že celá veřejná debata se odehrává v emocionálně velmi vypjaté době. Společnost je silně polarizovaná, a poplatky za ČT a ČRo se staly symbolem v boji o nezávislost těchto médií.

Představitelé vládní koalice přitom několikrát deklarovali, že nechtějí nijak mluvit do fungování obou médií. Jejich záměrem je „pouze“ změna financování České televize a Českého rozhlasu. Zkusme jim to – alespoň pro účely tohoto textu – věřit.

Pokud by skutečně došlo jen ke změně financování formou fixní částky ze státního rozpočtu, nemělo by to nijak ohrozit nezávislost obou médií. To platí zejména v případě, kdyby bylo zachováno alespoň dobrovolné placení koncesionářských poplatků, o čemž se ještě nedávno otevřeně mluvilo. Příznivci nezávislých médií veřejné služby by mohli za ně platit i nadále. A bylo by dokonce úplně pochopitelné, kdyby Česká televize a Český rozhlas provozovali své on-line platformy v uzamčeném režimu dostupném jen „dobrovolným plátcům“.

Obě média mají oproti současnému stavu přijít o zhruba 1,5 miliardy korun ročně. Ovšem až 40 procent lidí v průzkumech vyslovuje názor, že koncesionářské poplatky by měly být povinné. Pokud bychom připustili, že tak výrazná skupina lidí je ochotna platit koncesionářské poplatky i na dobrovolné bázi, mohlo by se na těchto poplatcích vybrat i několik miliard korun ročně.

Ani nejzarytější zastánci veřejnoprávních médií zřejmě nevěří v to, že jejich sympatizanti budou ochotni platit koncesionářské poplatky dobrovolně. A to je kámen úrazu.

Mohou dobrovolní plátci zachránit veřejnoprávní média?

Znovu, pro účely tohoto textu zkusme vyjít z předpokladu, že alespoň dva miliony lidí budou i nadále platit koncesionářský poplatek, i když už nebude povinný. Současná výše poplatku činí cca 2400 korun ročně. To by v kombinaci s garantovaným státním příspěvkem 5,7 miliardy pro televizi a 2,06 miliardy pro rozhlas znamenalo výrazně vyšší celkové příjmy pro obě média ve srovnání s dneškem!

Na druhou stranu si řekněme upřímně, že ani nejzarytější zastánci veřejnoprávních médií zřejmě nevěří v to, že jejich sympatizanti budou ochotni platit koncesionářské poplatky dobrovolně. A to je kámen úrazu.

Pokud příznivci obou médií na jedné straně tvrdí, že koncesionářské poplatky by měly být povinné, ale zároveň je sami v případě dobrovolnosti odmítnou platit, pak je namístě otázka, proč by je měli platit všichni ostatní.

Další černé předpovědi mluví o zestátnění obou médií, a jejich absolutní podřízenosti (současným) vládním stranám. To by byl velmi špatný scénář, pokud by se naplnil. Ovšem zatím se nic podobného neděje. Naopak, obě veřejnoprávní média jsou dlouhodobě velmi kritická k současným vládním stranám, a právě to se od nich i přirozeně očekává.

Pokud by v souvislosti se změnou financování mělo dojít ke změně vrcholových manažerů a následně k reálné podřízenosti obou médií vládě, to by byl skutečně důvod vyjít do ulic případně stávkovat. Zástupci obou médií společně s iniciativou Veřejnoprávně došli k závěru, že má smysl zahájit nátlakové akce – protesty a stávku – už nyní. Což je jejich legitimní právo. Jen budou muset být velmi opatrní v tom, aby veřejnost neotrávili příliš agresivní rétorikou.

Reálná situace po změně zákona ovšem nemusí být vůbec tak zlá. Ředitelé obou médií se ani po změně financování nemusí bát o svá místa, a zákon počítá i s postupným navyšováním státního financování o kumulovanou inflaci, jakmile ta překročí 10 procent. Navíc je zde i možnost dobrovolného placení poplatků, což je z hlediska nezávislosti obou médií klíčové.

Za těchto okolností osobně nevidím avizované vládní změny jako katastrofu pro veřejnoprávní média, ani jako ohrožení jejich nezávislosti.

Ovšem připouštím, že se mohu mýlit…

Související článek: Stávka v České televizi a v Českém rozhlase. Podívejte se, jak se projevila

---