Názor: O budoucnosti České televize a Českého rozhlasu rozhodne ochota ke kompromisu
Nedělní demonstrace, která byla zřejmě největší polistopadovou demonstrací s účastí stovek tisíc lidí, ukázala odhodlanost významné části společnosti postavit se na obranu médií veřejné služby. To je ohromně pozitivní signál. O budoucnosti těchto médií ale rozhodne především ochota ke kompromisu. A to nejen ze strany vládní koalice, ale i ze strany lídrů protestů a opozice.
Nezávislost veřejnoprávních médií byla ústředním motivem demonstrace. Při pohledu na jednotlivé požadavky protestujících se však nelze ubránit dojmu, že cílem protestů je ve skutečnosti změna politických poměrů. Spolek Milion chvilek pro demokracii totiž mezi požadavky zařadil nejen stažení zákona o změně financování veřejnoprávních médií, ale i odvolání Tomia Okamury z čela Sněmovny, odejmutí Ministerstva obrany z působnosti hnutí SPD nebo konec praxe nočních jednání ve Sněmovně.Upřímně, chápu snahu chránit nezávislost veřejnoprávních médií, a souhlasím s ní. Jenomže některé další požadavky už jdou výrazně nad rámec boje za tato média.
O tom, kdo bude či nebude předsedou Sněmovny, nebo kdo povede Ministerstvo obrany, rozhoduje především vláda, a parlamentní většina ve Sněmovně. Ještě stále platí, že tato většina vzešla z demokratických voleb. Rovněž platí, že vláda má důvěru většiny zákonodárců. Pokud příznivci Milionu chvilek ctí demokratické principy, tak by měli respektovat vůli parlamentní většiny, i když s ní někdy ostře nesouhlasí.
Pochopitelně, ani tento stav nemusí neměnný, a protesty mohou postupně přispět k tomu, že vládní většina se rozpadne, a možná budou i předčasné volby. Pokud by toto bylo cílem protestujících, je to jejich legitimní právo. Jen by bylo dobré neskrývat to za boj o veřejnoprávní média. Nepůsobí to věrohodně vzhledem k tomu, že ani současná opozice v předchozích neudělala nic pro posílení nezávislosti České televize a Českého rozhlasu, a nedávno dokonce připustila volbu určitých problematických osob do kontrolních rad veřejnoprávních médií.
Rád bych ovšem tento text zakončil v pozitivním duchu. Věřím, že veřejnoprávní média přežijí bez ohledu na způsob financování. O jejich budoucnosti rozhodne především ochota ke kompromisu. A to nejen ze strany vládní koalice, ale právě i ze strany lídrů protestů a opozice.
Připomínkové řízení, které momentálně probíhá, může být cestou ke kompromisu. I když opozice s novým způsobem financování nesouhlasí, může se alespoň pokusit vylepšit některé problematické části navrhovaného zákona.
I kdyby nakonec skutečně došlo ke zrušení poplatků, nebude to žádná tragédie. Další sněmovní volby se uskuteční nejpozději za tři roky. Současná opozice se může ucházet o hlasy voličů se slibem, že koncesionářské poplatky znovu zavede.
Bylo by to férové a legitimní.
Související článek: Proběhla obří demonstrace na podporu veřejnoprávních médií. Podívejte se na požadavky




