Názor: Neúčast České televize v příštím ročníku Eurovize je správným rozhodnutím
Zcela chápu kroky managementu ČT ve vztahu k příštímu ročníku soutěže Eurovision Song Contest. Vedení totiž potřebuje divákům ukázat určitý významný symbol rozpočtových škrtů. A pro tento účel se dobře hodí právě nablýskaná Eurovize.
Česká televize nedávno oznámila, že se v příštím ročníku nezúčastní kontinentální show Eurovision Song Contest. Vedení televize plánuje výrazné úspory v stovkách milionů pro případ, že by se podařilo schválit avizované zrušení koncesionářských poplatků, o které dlouhodobě usilují současné vládní strany. Rád bych ovšem v tomto případě úplně vynechal politiku. Bez ohledu na výši rozpočtu v příštích letech pokládám rozhodnutí České televize vynechat účast na Eurovizi za správné. A to i v případě, že by se rozpočet instituce v dalších letech neměnil, a zůstal by na současné úrovni.Účast na Eurovizi totiž vůbec není levná záležitost. Vlastně není vůbec překvapivé, že jde o jednu z prvních věcí, kterou by vedení ČT v případě nižšího rozpočtu oželelo. Účast na jednom ročníku vychází na necelých 6 milionů korun, a do toho není započtena samotná licence na vysílání celého přenosu. Alespoň to vyplývá z oficiální odpovědi České televize na žádost o rozpis nákladů podle informačního zákona.
Zmíněných zhruba 6 milionů korun jsou tedy jen reálné náklady, které z účasti českého zpěvaka nebo zpěvačky plynou. Nejvyšší položkou jsou náklady „na pódiovou prezentaci a technickou produkci“ ve výši 2,3 milionů korun. Významná je i položka za cestovné a ubytovací náklady pro delegaci ČT a účinkujících ve výši 1,2 milionu, a rovněž osobní náklady a odměny zapojených zaměstnanců a externích spolupracovníků ve výši zhruba 1 milionu korun.
Přípravné práce na projektu v kombinaci se zajištěním mezinárodních tras vychází rovněž na zhruba 1 milion korun. A pak jsou zde ještě náklady na kostýmy a vizáž, a taktéž na propagaci a marketingové aktivity, což dohromady vychází na zhruba 200 tisíc korun.
ČT navíc významně šetří i tím, že neorganizuje okázalé národní galavečery, kde by se volil účastník, který bude zemi na Eurovizi reprezentovat. I proto lze její náklady přípravu účasti domácího umělce považovat za nejnižší možné.
I tak je ale deklarovaná šestimilionová suma poměrně významnou položkou, když bereme v úvahu, že český zástupce se soutěže účastnil už 14krát od roku 2007. To znamená, že ČT na zajištění účasti českých interpretů vynaložila odhadem už více než 70 milionů korun… a to je ještě poměrně konzervativní odhad.
Ze 14 účastí se česká tvorba prezentovala ve velkém finále pouze 6krát. A je dobré si připomenout, že Česká televize se i v minulosti rozhodla soutěže neúčastnit, zejména kvůli nízkému zájmu českých diváků. V letech 2010-2014 se proto na Eurovizi nepředstavil ani jeden český zástupce. A nebyla to žádná tragédie.
Kdyby teď nebyla ve všem politika, řekl bych, že nynější rozhodnutí zrušit účast českých zástupců v příští Eurovizi je velmi rozumné.
Pochopitelně se najdou i hlasy obhajující účast ČT v tomto projektu. Podle některých tvrzení jsou totiž náklady na účast v Eurovizi ještě v rozumných mezích, když se na to podíváme z pohledu celkových nákladů na vlastní tvorbu. Soutěž Eurovision Song Contest údajně patří k relativně výhodným pořadům, když uvážíme, že z pohledu produkčních nákladů získává televize za zhruba 6 milionů korun tři velmi výpravné celovečerní přenosy. Jedno večerní vysílání tak z tohoto pohledu vychází na 2 miliony korun.
Suma dva miliony korun za jeden večer se sice televizním profesionálům nemusí zdát jako příliš mnoho peněz, ovšem z pohledu televizí veřejné služby jde i tak o poměrně vysokou částku. Veřejnoprávní instituce v různých evropských zemích totiž čelí obrovskému tlaku na úspory, a byť by se suma 2 miliony korun za jeden večer mohla ještě před několika lety zdát jako přijatelná, v dnešní velmi nákladné době je stále méně obhajitelná.
I proto úplně chápu kroky managementu ČT ve vztahu k této soutěži. Vedení totiž potřebuje divákům ukázat určitý významný symbol rozpočtových škrtů. A pro tento účel se dobře hodí právě nablýskaná Eurovize. Ta sice nebude nikomu z diváků příliš chybět, ale v médiích se objeví desítky článků, které mohou dobře posloužit kritikům rušení koncesionářských poplatků.




