Názor: Líbivá prohlášení politiků nestačí. Obavy o budoucnost Českého rozhlasu a České televize jsou oprávněné

Až doposud jsme si mohli myslet, že nový zákon o financování České televize a Českého rozhlasu ještě není připraven, a že do začátku příštího roku nemá vláda šanci jej protlačit. Po včerejšku se ovšem zdá, že vládní politici to myslí skutečně vážně, a prosadí zrušení koncesionářských poplatků bez ohledu na názory odborné veřejnosti, občanů nebo opozice.

Tisková konference ministra kultury Oto Klempíře a představitelů tří vládních stran působila na první pohled pozitivně. Politici deklarovali záměr zajistit veřejnoprávním médiím stabilní a předvídatelné financování a garantovali jejich nezávislost na státní moci, a na rozhodnutí politiků. a navázání České televize a Českého rozhlasu přímo na státní rozpočet. Připravovaný zákon o médiích veřejné služby prý garantuje těmto médiím předvídatelné financování včetně zohlednění inflace, zachovává současné managementy i kontrolní rady obou médií, a zaručuje „absolutní nezávislost na politickém rozhodování“.

Dále prý posiluje veřejnou kontrolu, jednoznačné vymezuje funkce veřejné služby, a zajišťuje, že veřejné prostředky budou použity přednostně na zpravodajství, vzdělávání a kulturu, až v poslední řadě na zábavu.

Zákon i nadále povoluje ČT i ČRo vysílání reklamy, počítá i s financováním přes granty, dotace, evropské fondy, a rovněž přes dobrovolné příspěvky fyzických osob, podnikatelů nebo firem. Jinými slovy, koncesionářské poplatky svým způsobem zůstanou, ale budou dobrovolné……

Na první pohled vše působí šlechetně, rozumně, a jednotlivé vize dávají smysl. Proč tedy těmto vizím nikdo reálně nevěří?

Proti novému způsobu financování vystoupili nejen ředitelé obou médií, kteří neměli šanci nový zákon připomínkovat, ale i zaměstnanci a spolupracovníci ČT a ČRo, kteří vyjádřili svůj nesouhlas prostřednictvím iniciativy Veřejnoprávně. Kritika se ozývá i z řad odborné veřejnosti a mezinárodních organizací.

Důvod k těmto obavám je prostý. Současná vládní sestava zkrátka nebudí důvěru v to, že by chtěla veřejnoprávní média posilovat. Její konkrétní kroky svědčí spíše o opaku.

Ministr kultury Oto Klempíř může neustále opakovat, že hodlá garantovat nezávislost obou médií, a nezasahovat do jejich činnosti. Zatím ale jeho proklamace nepůsobí uvěřitelným dojmem.

Pokud by to totiž nezávislost České televize a Českého rozhlasu skutečně byla jeho cílem, neměl by důvod na financování těchto médií cokoliv měnit.

Líbivá prohlášení politiků nestačí. Zatím stále platí, že obavy o budoucnost Českého rozhlasu a České televize jsou oprávněné.

---