Konference DIGIMEDIA 2026 letos zaujala jen debatou o veřejnoprávních médiích
Letošní konference DIGIMEDIA, která proběhla ve středu 3. června, nabídla několik obsahově plných bloků, a výrazně překročila plánovaný časový harmonogram. Ovšem subjektivně zajímavá byla jen první část, resp. panelová diskuze k prvnímu bloku. Ten se týkal financování médií veřejné služby, a diskutovali v něm zástupci České televize, Českého rozhlasu, komerčních televizí a komerčních rádií.
Grafika k aktuálnímu ročníku konference DIGIMEDIA 2026. Zdroj: acra-mk.cz
Členové panelové diskuze:
Milan Fridrich – zástupce generálního ředitele České televize, ředitel divize Program a digitální služby v ČT
Martina Májíček Poliaková – ředitelka strategického rozvoje Českého rozhlasu
Marek Singer – prezident Asociace komerčních televizí
Jiří Hrabák – prezident Asociace provozovatelů soukromého vysílání (tato asociace sdružuje komerční rozhlasový sektor – pozn. red.)
Právě z této části jsme vybrali některé zajímavé pasáže a stanoviska jednotlivých účastníků. Vybíráme především výroky týkající se dopadů na Českou televizi. Pokud vás zajímají dopady na Český rozhlas, můžete si poslechnout stanoviska jednotlivých řečníků v záznamu konference.
Jednotlivá stanoviska jsou redakčně upravena a krácena.
Celou debatu si můžete přehrát zpětné na YouTube kanále Českého rozhlasu, který přinesl z celé akce volně dostupný stream.
Jak se projeví chybějící miliarda korun?
Přirozeně nejvíce řešeným tématem byl případný výpadek financí pro Českou televizi a Český rozhlas, pokud by prošel záměr koaličních stran zrušit koncesionářské poplatky, a financovat veřejnoprávní média přímo ze státního rozpočtu. V takovém případě by Česká televize přišla až o miliardu korun oproti současnému stavu, a Český rozhlas by přišel přibližně o 400 milionů.
Jak by se případná chybějící miliarda korun ročně projevila na fungování České televize? Odpověděl Milan Fridrich z České televize.
„Miliarda korun je hodně peněz a v tuhle chvíli nikdo nepočítal s tím, že bude o miliardu nižší rozpočet. Loni se zvýšily koncesionářské poplatky, které měly stabilizovat financování poté, co 17 let nebyl poplatek valorizován, a jeho reálná hodnota permanentně klesala. Klesala tak, že měl méně než poloviční reálnou hodnotu, než byla ta nominální na začátku. Ta miliarda měla ve své podstatě pouze zachránit tu službu v té podobě, na jakou byli diváci zvyklí a v tom rozsahu,“ řekl Milan Fridrich.
V další části své odpovědi zdůraznil, že Česká televize by v důsledku snížení objemu financí musela velmi výrazně přehodnotit kroky, které učinila po zvýšení koncesionářských poplatků.
Mluvil například o tom, že peníze ze zvýšených koncesionářských poplatků již byly alokovány do různých rozpočtových kapitol, především do výroby, investic, ale rovněž do externích honorářů, které se podle pana Fridricha nezvedaly přes 20 let. A vždy se argumentovalo právě tím, že je k tomu potřeba zvýšit poplatek.
„Do mezd šlo několik desítek milionů korun a samozřejmě to byly valorizace, která vychází z kolektivní smlouvy. Česká televize má odbory a to znamená, že management byl pod tlakem, že v České televizi se platy vyvíjejí směrem nahoru pomaleji a pozvolněji, než se to děje v České republice jako celku. Což znamená, že u nás reálná mzda nebyla na té úrovni, na jaké byla reálná mzda průměrná v celé České republice,“ dodal Milan Fridrich.
Bylo by nutné hromadné propouštění
Pokud by nyní ČT o zmíněnou miliardu korun ročně přišla, byl by to podle Milana Fridricha „tvrdý zásah“, a management by musel zvažovat hromadné propouštění.
„Nedokážu si představit, že by to byly jednotky nebo desítky lidí, spíš by to byly stovky, řekněme nějakých 300 až 500 lidí by muselo opustit Českou televizi,“ řekl Milan Fridrich.
Změna ve financování by se však dotkla i výroby obsahu, plnění podmínek k nakoupeným vysílacím právům, a výrazně by ovlivnila provoz a program České televize v dalších letech.
„Muselo by se zrušit už věci, které máme ve výrobě, především ty dražší věci, dramatická tvorba a tak podobně. Muselo by se jít do spousty různých střev televize a nebylo by to jen o škrtání, ale o tom, že bychom si měli říct, jak jako přežít. Což znamená, jak vytvořit nejen finanční, ale programový rámec způsobem, abychom mohli fungovat dál,“ řekl Milan Fridrich.
V další části své odpovědi zmínil, že Česká televize přijde od 1. ledna 2028 i o výjimku z odpočtu DPH, což způsobí výpadek dalších zhruba 400-450 milionů korun ročně. Ovšem v případě výjimky je potřeba dodat i to, že byla původně koncipovaná jako dočasná, a už několikrát v minulosti došlo k jejímu prodloužení.
„My jsme nepřeháněli, když jsme řekli, že tenhle způsob financování České televize by pro nás byl likvidační, protože v krátkodobém horizontu bychom nebyli možná schopni naplnit své závazky a dostali bychom se do negativního cashflow, protože musíte vyplácet odstupné, když rušíte místa, když rušíte projekty, tak platíte rovněž nějaké penále a tak podobně. A tyhle věci by mohly nás poslat do zdi,“ dodal Milan Fridrich.
Jak by měla vypadat veřejná služba? A kdo ji zadefinuje?
V další části panelové debaty se diskutovalo i o důsledcích pro Český rozhlas, které shrnula ředitelka strategického rozvoje Martina Májíček Poliaková. Tuto část debaty si můžete přehrát v záznamu. My se ještě zaměříme na další část debaty, která se znovu týkala České televize.
K televizi se debata vrátila na konec, kdy se ještě mluvilo o konkrétním vymezení veřejné služby. Zástupci soukromých médií Marek Singer (AKTV) a Jiří Hrabák (APSV) připomněli, že je potřebná veřejná debata k fungování těchto médií i k samotné definici veřejné služby. Ovšem navzdory různým proklamacím podobná veřejná debata neprobíhá ani teď, a neproběhla ani v době, kdy se naposled zvyšovaly koncesionářské poplatky.
Ukázalo se, že zástupci veřejnoprávních médií a soukromých stanic mají v mnoha věcech velmi odlišné představy. Nicméně shodli se alespoň na tom, že by bylo vhodné, aby vznikla širší pracovní skupina, která skutečně vymezí mantinely veřejné služby a bude zkoumat jednotlivé náklady na plnění stanovených cílů.
Z této části vyplynulo, že zástupcům soukromých médií na současném stavu vadí, že jim veřejnoprávní média konkurují například v oblasti online služeb.
Zajímavé se k tomu postavil Jiří Hrabák z asociace APSV, která zastupuje soukromá rádia. Poukázal na fakt, že veřejnoprávní média provozují silné on-line portály, ovšem nevzpomíná si na to, že by byla v minulosti aktivní například v printovém segmentu. A pokud byl print v minulosti mimo jejich působnost, bylo by přínosné zhodnotit i to, v jakém rozsahu mají působit například v on-line službách.
Když se tedy má vést skutečně odborná a široká diskuze o roli veřejnoprávních médií, je potřeba ustanovit jednu nebo i víc odborných komisí, které budou zkoumat případně vymezovat jejich roli. Výsledkem může být materiál, z něhož se pak bude vycházet.
„Podobný materiál musí mít v sobě jasně měřitelné prvky, musí tam být vnější kontrola a součástí tohoto materiálu musí existovat i nějaký vnější test pro zavádění jakékoli nové služby. A to je jedna expertní skupina. A pak druhá expertní skupina má hovořit o nákladovosti, nebo poměřovat nákladovost tu ”správnou nákladovost“. Podobná komise může být zřízena v rámci NKÚ. Nebylo by to zase nic specifického, NKÚ určitě má dostatek prostředků pro to, aby si vytvářel takovéto komise pro jednotlivé obory podnikání v České republice,“ řekl Jiří Hrabák.
Milan Fridrich: Česká televize se nebrání široké celospolečenské diskuzi
Podobné myšlenky od zástupců soukromého sektoru následně okomentoval i Milan Fridrich za Českou televizi:
„Já bych navázal na to, co říkal Marek Singer a Jiří Hrabák ohledně komise, která by měla dát nějaký hlubší vhled o tom, co je veřejná služba. Já za Českou televizi můžu říct, že my se tomu vůbec nebráníme. Vůbec. Nikdy bychom nerozporovali, aby byla nějaká celospolečenská diskuse. Naopak jsme říkali – proč chcete měnit financování, proč tady píšete nový zákon, aniž by byla skutečně nějaká celospolečenská diskuse,“ řekl Milan Fridrich.
V dalším průběhu na svou myšlenku ještě navázal:
„Ministr Klempíř řekl, že kdyby taková diskuse byla, tak poběží do nekonečna a nikdy se ten zákon nedá dohromady, což je vlastně jakoby druhý extrém. Takže my bychom byli strašně rádi, kdyby se sešli experti, mediální experti, zástupci celého duálního systému, spolu s politiky jak z parlamentu, tak ze Senátu, mohli by tam být vybraní státní úředníci, kteří to mají na starosti, (…) a zadefinovali, co veřejná služba má v příštích šesti až osmi letech dělat a kolik na to potřebuje peněz. Já se té diskuse vůbec nebojím,“ dodal Milan Fridrich.
Zástupce soukromých rádií Jiří Hrabák ovšem poznamenal, že k podobné diskuzi nedošlo ani v minulosti, když se měnily důležité zákony řešící financování ČT a rozhlasu.
„K podobnému procesu nedošlo ani v tuto chvíli, kdy se diskutuje o změně zákona, ale řádně k němu nedošlo ani před třemi roky, kdy se začalo diskutovat o změně zákona tak, jak je nastaven nyní. Tato diskuse tady neproběhla prostě posledních 10-15 let. Pan bývalý ministr (kultury) bude říkat, že proběhla, ale podle našich názorů opravdu neproběhla diskuse o tom, jak ta veřejná služba má vypadat,“ dodal Jiří Hrabák.
