Pokud má divák k dispozici několik desítek stanic zadarmo, je poměrně náročné ho přesvědčit, aby si připlatil za další TV programy, jakkoliv mohou být obsahově zajímavější. Proč tedy někteří lidé za televizi dobrovolně platí?
Letošní konference DIGIMEDIA 2021 přinesla několik zajímavých vyjádření a prezentací. Pozitivně vyčnívalo i vystoupení ředitelky agentury Atmedia Michaely Vasilové, kde uvedla výsledky průzkumu o motivaci diváků platit či neplatit za televizní příjem. V Evropě dominuje placená televize, ovšem Česká republika je v tomto směru výjimkou, uvedla Vasilová. Zajímalo ji, co vede české diváky k tomu, aby setrvali u volných programů na anténě. Ve většině zemí totiž dávají diváci přednost placeným platformám. Platí to dokonce o sousedním Slovensku, které mělo ještě před 10 lety podobně vysoký podíl anténních diváků jako má dnes Česká republika.
Anténní příjem v ČR využívá přibližně 45-55 procent diváků. Odhady se různí kvůli tomu, že neexistuje přesná evidence o anténním příjmu. Ten totiž lidé nemusí úředně nahlašovat. Co lze odhadnout přesněji, je podíl placených platforem. A ten dle průzkumu Atmedia využívá přibližně 54 procent diváků. Součet volné i placené platformy převyšuje 100 procent, jelikož se předpokládá, že značná část diváků sleduje volně dostupnou i placenou platformu.
Průzkumníky agentury Atmedia však zajímalo, co vede diváky k setrvání u volně dostupné anténní platformy DVB-T2. A výsledek je poměrně zajímavý. Až 71 procent respondentů odpovědělo, že placenou televizi nepotřebují, protože jim úplně stačí nabídka stanic ve volném vysílání. 63 procent respondentů uvádí, že nemají žádnou motivaci platit. A přibližně 40 procent lidí uvádí, že je odrazuje vysoká cena.
Nyní se podívejme na druhou stranu mince, tedy k divákům, kteří si aktivně platí televizní balíčky. Co je k tomu vede? Pro 43 procent lidí je hlavní motivací ještě širší výběr programů. Zhruba 37 procent diváků si oblíbilo funkci zpětného zhlédnutí a 32 procent si televizi platí kvůli programům ve vysokém rozlišení.
Do tohoto tématu vstoupila i šéfka Rady ČTÚ Hana Továrková, která uvedla, že výrazně stoupá i nákup placené televize v rámci balíčků s mobilními službami. Všichni tři tuzemští mobilní operátoři totiž mají i vlastní televizní platformy, a k mobilním paušálům aktivně nabízejí divákům i placenou televizi, mnohokrát s významnou slevou.
V Evropě dominuje placená televize, ovšem Česká republika je v tomto směru výjimkou. Vděčí za to mimo jiné poměrně bohaté nabídce volně dostupných stanic, které jsou šířeny v terestrické platformě. Divák ovšem musí ve vysílání strpět poměrně značné množství reklamy a upoutávek.

Interiér partnerské prodejny švýcarského telekomunikačního operátora Sunrise, dnes součástí UPC. Ilustrační foto, zdroj: Sunrise.ch
Poznámka TVKOMPAS.cz:
Není žádným překvapením, že většina diváků volně dostupných TV programů nemá motivaci za televizi platit. Pokud má divák k dispozici několik desítek stanic zadarmo, je poměrně náročné ho přesvědčit, aby si připlatil za další TV programy, jakkoliv mohou být obsahově zajímavější. Samozřejmě, výše uvedené platí jen za předpokladu, že diváka neotráví všude přítomná reklama ve volném vysílání.
Běžný 44minutový seriál má v českých a slovenských komerčních televizích vyhrazen prostor přibližně 65 minut, v některých případech dokonce i 70 minut. Pro konkrétní příklady se stačí podívat do televizního programu, ideálně přes funkci elektronického průvodce. Možná se budete divit, jak moc mohou komerční televize jeden díl průměrného seriálu „natáhnout“, nemluvě o filmech.
Jeden díl seriálu v českých podmínkách může být natažen až o 26 minut formou reklamy a upoutávek. Pro srovnání, v USA, v Kanadě nebo v Británii je délka 22minutových děl maximálně 30 minut a 44minutové dílo může v programu zabrat maximálně 60 minut. Západní divák je tedy nucen „konzumovat“ jen kolem 16 minut reklam a upoutávek v jedné hodině, zatímco ten český musí strpět až víc.
I to může být do budoucna důvod pro další vzestup placených platforem. Klíčová je zejména funkce zpětného zhlédnutí, která divákovi umožňuje nejen volnost při rozhodování o tom, který pořad kdy sledovat, ale zejména umožňuje přeskočit velmi dlouhé bloky reklam a upoutávek. Není divu, že se komerční televize pokoušejí tuto funkci omezit. Pokud však tato funkce zůstane, může pro televize znamenat další doplňkové příjmy od pay tv operátorů díky tomu, že se k placené televizi přesune víc diváků.
Běžný 44minutový seriál má v českých a slovenských komerčních televizích vyhrazen prostor přibližně 65 minut, v některých případech dokonce i 70 minut. Pro konkrétní příklady se stačí podívat do televizního programu, ideálně přes funkci elektronického průvodce.
Doporučujeme: Další články z konference DIGIMEDIA 2021 na TVKOMPAS.cz