Itálie se rozhodla plošně nepřecházet na DVB-T2. Zůstane u DVB-T podobně jako Švédsko

Přechod na DVB-T2 jako jediný vysílací standard v celoplošných sítích pozemního televizního vysílání není nutný. Česká republika se rozhodla plošně přejít na DVB-T2 v kombinaci s kompresním standardem HEVC, což vyžaduje investice do nových přijímačů u všech příjmových skupin obyvatelstva. Jiné evropské země na to jdou různě a ukazuje se, že alternativ je několik i bez nutnosti nutit obyvatele do nákupu nových přijímačů.

Konkrétně Itálie v srpnu oznámila, že oproti dříve avizovanému záměru přejít na DVB-T2/HEVC zachová vysílání v současném DVB-T s využitím staršího, ale rovněž efektivního kodeku MPEG-4. V praxi to znamená, že lidé budou moci digitální vysílání přijímat na mnohem širším spektru přijímačů než v případě přechodu na DVB-T2/HEVC. Italské domácnosti využívající pozemního televizního vysílání tedy nebudou muset přechod řešit jinak než prostým přeladěním své televize nebo set top boxu.

Výhodou zachování televizních sítí v původním standardu DVB-T je fakt, že lze díky tomu zachovat i část programů v MPEG-2, které bude možné sledovat na všech typech digitálních přijímačů. Kombinace MPEG-2 a MPEG-4 se používá i v České republice. Divák se tedy může svobodně rozhodnout, zda si zakoupí nový set top box pro obě varianty, nebo se spokojí s užší programovou nabídkou, ale nemusí kupovat nový přijímač.

Itálie přitom není jedinou zemí, která se rozhodla upřednostnit stávající technologii DVB-T před novým standardem. K podobnému kroku se odhodlalo i Švédsko, které dokázalo uvolnit potřebné frekvence bez toho, aby muselo diváky nutit k nákupu nových přijímačů kompatibilních s DVB-T2/HEVC. O zachování standardu DVB-T uvažuje i Maďarsko, které se ještě definitivně nerozhodlo.

Ve všech zmíněných zemích bude možné přijímat i nový standard DVB-T2, ale divák se může sám rozhodnout, do které technologie investuje své peníze. Příklon k zachování DVB-T v případě Itálie a Švédska však naznačuje, že provozovat vysílání v tomto standardu lze bez problémů i po uvolnění frekvencí v pásmu 700 MHz, které je požadavkem ze strany Evropské unie.

Výhodou zachování televizních sítí v původním standardu DVB-T je fakt, že lze díky tomu zachovat i část programů v MPEG-2, které bude možné sledovat na všech typech digitálních přijímačů. Kombinaci MPEG-2 a MPEG-4 přitom používali, případně ještě používají i někteří čeští operátoři DVB-T.

Evropská unie nenařizuje konkrétní vysílací standard. Státy si mohou vybrat

Zároveň je potřeba zdůraznit fakt, který v rámci veřejné diskuze v českém prostředí není moc slyšet. Evropská unie sice požaduje po jednotlivých zemích uvolnění frekvencí v pásmu 700 MHz pro potřeby nové generace mobilních služeb, ale jednotlivé státy mají volnou ruku v tom, jak předmětné frekvence uvolní.

Zmíněné pásmo se momentálně používá pro televizní vysílání a státy se musí s jeho ztrátou nějak vyrovnat. Přesně to je důvod, proč prakticky každá evropská země řeší, zda a v jakém rozsahu hodlá v budoucnu využívat terestrické vysílání.

Brusel však jednotlivým zemím nenařizuje „jediné správné řešení“. Přitom v České republice se požadavek z Bruselu na uvolnění frekvencí používá jako hlavní argument pro nutnost přechodu na DVB-T2. A to nejen ze strany televizních operátorů, ale i ze strany experní skupiny Ministerstva průmyslu a obchodu. Příklady jiných evropských zemí však ukazují, že plošný přechod na DVB-T2 skutečně není nutný a s ohledem na potřeby různých skupin obyvatel lze kombinovat vícero řešení.

Uvolnění frekvencí v pásmu 700 MHz se v České republice používá jako hlavní argument pro nutnost přechodu na DVB-T2. Miliardové náklady, kterými toto rozhodnutí zatíží rozpočty českých domácností, nebudou státem nijak kompenzovány. S kompenzacemi pro operátory televizních sítí přitom stát počítá.

V případě ČR stát ovšem natvrdo prosadil plošný přechod výhradně na DVB-T2, aniž by se reálně zabýval jinými alternativami. Miliardové náklady, kterými toto rozhodnutí zatíží rozpočty českých domácností, přitom nebudou těmto domácnostem nijak kompenzovány. Stát ale počítá s kompenzacemi pro operátory televizních sítí.

Přitom i v otázce kompenzací mají jednotlivé státy relativně volnou ruku. Mohou je určit se souhlasem příslušných evropských orgánů. Jednotlivé země k tomu přistupují různě. Například Švédsko individuální domácnosti kompenzovat nemusí, jelikož zachovalo vysílání v původním standardu. Itálie zvažuje kompenzace pro nízkopříjmové domácnosti. Středoevropské země jako Polsko, Maďarsko nebo Slovensko se jednoznačně nevyjádřily. Česká republika zatím ve svých plánech tyto kompenzace pro domácnosti nijak neřeší, spoléhá na přirozenou obměnu přijímačů.

---