Sony tvrdí, že rozumný člověk nemůže v digitální době očekávat, že něco vlastní, i když si to koupil

Sony ještě v poměrně nedávné době respektovala právo svých klientů k vlastnictví her, a to i v případě, že byly zakoupeny digitálně. Nyní se tato společnost lidem, kteří očekávají, že zakoupené zboží budou skutečně vlastnit, v podstatě vysmívá. Někteří klienti se s postupy společnosti neztotožňují, a proto podali hromadnou žalobu.

Společnost Sony se v posledních dnech ocitla ve velmi zvláštní situaci. V reakci na možnou hromadnou žalobu začala přehodnocovat význam slov „Purchase“ a „Buy Now“, tedy „Nákup“ a „Koupit nyní“. Přitom v některých formulacích na stránkách podpory k hrám na PlayStation 4 a PlayStation 5 společnost dodnes tvrdí, že uživatelé, kteří si je zakoupili, je skutečně vlastní. V nejnovějším vyjádření se ovšem lidem, kteří očekávají, že zakoupené zboží budou skutečně vlastnit, v podstatě vysmívá. Alespoň to vyplývá z právní argumentace, kterou společnost poskytla v reakci na žalobu.

Ještě v polovině června podali čtyři zákazníci hromadnou žalobu proti společnosti Sony jménem svým i jménem všech ostatních, kteří se nacházejí v podobné situaci. V žalobě se uvádí, že společnost Sony dostatečně jasně neupozornila na to, že kupující při nákupu digitálních her nezískávají vlastnické právo.

Žalobci argumentují tím, že při většině nákupů kupující získávají vlastnické právo k produktu, zatímco v tomto případě se od nich očekává, že si jsou vědomi toho, že si kupují pouze časově omezený přístup k softwaru, který jim může být kdykoli odebrán.

Přitom sama Sony na svých stránkách při dokončování digitální transakce uvádí tlačítka „Koupit nyní“ (Buy now) a „Potvrdit nákup“ (Confirm purchase), což je podle žalujících nespokojených zákazníků obzvláště zavádějící.

Ačkoli společnost Sony před provedením transakce odkazuje na své různé licenční podmínky a další smlouvy, tyto dokumenty jsou mimořádně obsáhlé a složité. Informace týkající se digitálního vlastnictví jsou skryty v tisících řádcích textu. Navíc jsou tyto informace uvedeny drobným písmem a při nákupu je snadné je přehlédnout.

Kalifornské předpisy vyžadují jednoznačné informování zákazníka

Žaloba se řeší v Kalifornii. Tamní předpisy vyžadují, aby provozovatelé digitálních obchodů přímo uváděli, kdy se v případě nákupu jedná o vlastnictví skutečného produktu, a kdy se u daného nákupu ve skutečnosti jedná pouze o časově omezenou licenci.

Žalobci tedy spoléhají na fakt, že průběh nákupu digitálního zboží v elektronických obchodech společnosti Sony potenciálně odporuje kalifornskému zákonu označovanému jako Assembly Bill 2426. Pokud prodáváte digitální zboží s omezenou licencí, musíte se vyhnout použití výrazů „koupit“, „nákup“ nebo jakéhokoli jiného výrazu, který by rozumná osoba chápala tak, že jí uděluje neomezené vlastnické právo k digitálnímu zboží.

Chce-li prodávající tyto výrazy použít, musí „jasně a zřetelně“ uvést, že kupující nebude vlastníkem digitálního zboží, ale že místo toho obdrží pouze licenci.

Aby se společnost Sony vyhnula soudnímu řízení, musí prokázat, že v okamžiku nákupu si dotyční kupující uvědomovali, že nevlastní žádnou z digitálních her, které kupují. Sony přitom jako svůj protiargument přímo uvedla to, že „rozumní zákazníci vědí, že při digitálním nákupu hru nevlastní“.

Tuto argumentaci Sony navíc podporuje i citací z Licenční smlouvy pro koncové uživatele PlayStation, kde je výslovně uvedeno, že „software je vám poskytován na základě licence, není prodáván“ a „virtuální obsah je poskytován na základě licence, není ve vašem vlastnictví“.

Žalobci spoléhají na fakt, že průběh nákupu digitálního zboží v elektronických obchodech společnosti Sony potenciálně odporuje kalifornskému zákonu označovanému jako Assembly Bill 2426. Pokud prodáváte digitální zboží s omezenou licencí, musíte se vyhnout použití výrazů „koupit“, „nákup“ nebo jakéhokoli jiného výrazu, který by rozumná osoba chápala tak, že jí uděluje neomezené vlastnické právo k digitálnímu zboží.

Licenční podmínky jsou dle kritiků napsány záměrně komplikovaně

Kritici ovšem poukazují na fakt, že zmíněné upozornění ohledně toho, že si nekupujete software, není v licenční smlouvě dostatečně viditelné, resp. že jsou licenční podmínky psány záměrně obšírně a komplikovaně tak, aby zákazníci tento detail přehlédli.

Společnost Sony přitom použila i další velmi kreativní argument. V podstatě tvrdí, že jelikož jsou digitální produkty „nekonečné“ a uživatel je nemůže dále prodat ani darovat jako fyzický disk, musí si spotřebitelé být od samého počátku vědomi toho, že si kupují pouze přístup k hře, a nikoliv její fyzické vlastnictví.

Sony ještě nedávno respektovala právo hráčů vlastnit i digitální hry

Zajímavé ovšem je, že Sony ještě v poměrně nedávné době respektovala právo svých klientů k vlastnictví her, a to i v případě, že byly zakoupeny digitálně. Dodnes jsou na jejich oficiálních stránkách postupy, jak zajistit, abyste mohli hrát hru, kterou jste si zakoupili pro PlayStation 4 i v případě, že ji nemáte na svém herním účtu k PlayStation 5. Sony v tomto případě přímo používá formulaci, že pokud již hru na PS4 vlastníte, můžete ji upgradovat na digitální verzi pro PS5.

Ovšem, i v tomto případě je vše napsáno poměrně nejasně, jelikož Sony u těchto upgradů uvádí, že se vztahují jen na „oprávněné“ tituly. Upgrade tedy není možný plošně u všech zakoupených her, ale pouze u těch, u kterých je to možné.

Pojmy použité v těchto dokumentech ovšem naznačují, že i zástupci společnosti Sony kdysi respektovali právo svých klientů vlastnit nehmotný digitální majetek – hry a různé multimediální produkty – pokud si je kdysi zakoupili. Výsledek aktuální žaloby skupiny hráčů vůči této společnosti – pokud soud tuto žalobu skutečně připustí – tak může mít velmi významný dosah na budoucnost osobního vlastnictví v digitální době.

K tématu: Sony odebere platícím uživatelům filmy a seriály, které si normálně zakoupili

---