Placená televize je pro prémiový sportovní obsah stále klíčová
Nabídka prémiového sportovního obsahu je i v dnešní době možná jen díky spolupráci s tradičními pay-tv operátory. Model zpoplatněného obsahu u kabelových, satelitních a internetových platforem je navzdory technologickým změnám jedinou cestou, jak lze ufinancovat stále rostoucí ceny prémiových sportovních práv. K podobnému závěru postupně došli i manažeři různých profesionálních klubů v USA, kde se řada klubů chtěla odklonit od tradičního modelu placeného sportovního vysílání.
Zmíněný tradiční model – alespoň v intencích amerického televizního trhu – ovšem i nadále počítá se zapojením největších pay-tv operátorů, kteří šíří vybrané prémiové sportovní programy na základě předem domluveného paušálu za každou sledující domácnost. Tyto poplatky za šíření, tzv. carriage fees přináší sportovním klubům jistotu v podobě předvídatelných příjmů do jejich rozpočtů. Pokud by funkcionáři sportovních klubů spoléhali pouze na příjmy z on-line streamingu, byli by ve velmi obtížné situaci.K tomuto závěru dospěli i manažeři klubu NHL Carolina Hurricanes, aktuálního šampiona NHL. Klub Hurricanes původně plánoval své zápasy nabídnout v rámci volného vysílání případně jako jednotlivý streamingový produkt za určitý poplatek. Nakonec se ale zástupci klubu rozhodli založit samostatnou sportovní televizi, která využije léty prověřený model placeného vysílání u kabelových a satelitních operátorů a internetových TV služeb.
Příliš vysoké poplatky za sport
Profesionální kluby v USA musí hledat nové televizní partnery kvůli tomu, že po třiceti letech zkolabovala síť placených sportovních stanic původně známá jako FOX SportsNet, a ke konci pod značkou Fanduel Sports Network. Její krach do velké míry souvisí s tím, že sportovní kluby požadovaly od těchto televizí až příliš vysoké paušální poplatky, které už dlouholetí sportovní diváci jednoduše nebyli ochotni platit.
V důsledku kolapsu Fanduel Sports Network se řada zástupců profesionálních klubů domnívala, že přechod k placenému streamingu jim nahradí obrovské výpadky v příjmech. Jenomže se ukázalo, že internetoví diváci jsou u sportovního obsahu mnohem citlivější na cenu než diváci tradičních satelitních nebo kabelových operátorů.
Zatímco dlouholetý divák tradiční kabelové televize je ochoten platit poměrně vysoký paušál za vyšší desítky různých televizních stanic, streamingový divák se chová jinak. Ten chce mít k dispozici jen programy, které si sám vybere, a za poměrně nízkou cenu.
Za těchto okolností se zástupci profesionálních klubů budou muset spokojit s mnohem nižšími příjmy z předplatného než v minulosti. Tedy alespoň to platí pro kluby z jihu a středozápadu USA, které nemohou spoléhat na obrovskou ekonomickou sílu měst na pobřeží.
Některé kluby situaci řeší tak, že své zápasy nabídnou přechodně zdarma ve volném televizním vysílání, a budou se snažit je zaplatit z reklamy.
V důsledku kolapsu Fanduel Sports Network se řada zástupců profesionálních klubů domnívala, že přechod k placenému streamingu jim nahradí obrovské výpadky v příjmech. Jenomže se ukázalo, že internetoví diváci jsou u sportovního obsahu mnohem citlivější na cenu než diváci tradičních satelitních nebo kabelových operátorů.

Na fotografii je AT&T Stadium, které se nachází v Arlington ve státě Texas. Ilustrační foto, autor: Trac Vu, fotobanka Unsplash.com
Díky kabelové a satelitní televizi může každý klub získat vyšší příjmy z vlastních odvysílaných zápasů
Je ovšem paradoxní, že žádná z velkých amerických soutěží nesouhlasila se snížením astronomických cen za vysílací práva. Právě od toho záviselo další přežití televizní sítě Fanduel Sports Network. Pokud by profesionální sportovní organizace netrvaly na příliš vysokých částkách, mohly by i nadále spoléhat na poměrně zajímavé a stabilní příjmy z pay-tv trhu. Po kolapsu největšího hráče na trhu amerických regionálních sportovních televizí ovšem není příliš pravděpodobné, že by se našel jiný subjekt ochotný platit podobné sumy.
Technologické společnosti jako Amazon, Google nebo Netflix mají zájem jen o celostátní balíčky přenosů, které ovšem přinesou nižší příjmy pro kluby než tomu bylo v éře regionálních placených sportovních televizí.
Díky regionálním sportovním televizím mohl každý klub počítat s poměrně zajímavým balíkem peněz z vlastních zápasů. Televizní společnosti dokonce těmto klubům garantovaly vyprodané hlediště. Pokud prodej vstupenek na určitý zápas nepřekročil například hranici 80 procent, přenos se nemohl vysílat v televizi. Zmíněná hranice se lišila podle atraktivity konkrétního zápasu i klubu.
Televizní společnosti pak následně raději samy vykupovaly volnou kapacitu, aby došlo k překročení předepsané hranice, a zápas se mohl vysílat. Vyplatilo se jim to, neboť přítomnost zápasu v televizi znamenala pro ně významné dodatečné příjmy z reklamy, které jim vykompenzovaly i nákup prázdných diváckých sedadel v hledišti.
Navíc, regionální sportovní televize měly dlouhodobě přednost při vysílání sportovních přenosů v určité oblasti. Pokud chtěla stejný zápas vysílat i celostátní televize, musela v dotčeném regionu realizovat blackout, a vysílat zápas jen v jiných regionech USA.
Toto výsadní postavení regionálních sportovních televizí by mělo být zachováno i v následujících letech.
Díky regionálním sportovním televizím mohl každý klub počítat s poměrně zajímavým balíkem peněz z vlastních zápasů. Televizní společnosti dokonce těmto klubům garantovaly vyprodané hlediště. Pokud prodej vstupenek na určitý zápas nepřekročil například hranici 80 procent, zápas se nemohl vysílat. Televize pak samy vykupovaly volnou kapacitu, aby došlo k překročení předepsané hranice.




